PŘÍBRAM – Pro příbramskou galerii Františka Drtikola Martin Zet připravuje instalaci, jejíž součástí budou olověné artefakty, ale také proces vzniku uměleckého díla nebo performance.
Tématem olova se autor zároveň obrací k tradici těžby a zpracování olovnatých rud v příbramském regionu. Většina děl vzniká v umělcově ateliéru, kde průmyslově vyrobené olovo taví a zpracovává. Další práce autor vytvoří během prosincové dílny v galerii Františka Drtikola a pro adventní čas připravil vánoční „věštění“ z tvarů odlitých do vody.
Galerie Františka Drtikola Příbram Vás srdečně zve
na události spojené s výstavou
OLOVO
MARTIN ZET
Prolog výstavy
v neděli 18.12., 14 – 17h
Prezentace „němého“olověného zvonu v exteriéru galerie a vánoční dílnu lití cínu pro veřejnost
Vernisáž výstavy
Čtvrtek 19.1. 2023 v 17 h
Výstava potrvá do 12.3. 2023
Kurátorka Radoslava Schmelzová
Martina Zeta olovo zajímá především jako sochařský materiál, ale neopomíjí ani jiné aspekty tohoto kovu. Už v létě autor vysel na různých místech Příbrami semena pískavice jako fytoremediační rostliny, která přijímá z půdy těžké kovy.
Připravovanou expozici pracovně rozdělil na drobné „popové“ artefakty, s nimiž pracuje pod zorným úhlem hry. Olověná ping-pongová pálka se pro použití ve hře stává absurditou (olovo je nejen velmi těžké, ale používá se i pro tlumení vibrací), série obnošených umělcových bot zalitých olovem generuje různé asociace. Odkazuje autor na každodenní všední život, nebo na tradovaný těžký úděl umělce, anebo je všechno úplně jinak?
Olověný zvon je oxymóron v mnoha ohledech. Odlitím zvonu z olova autor popře základní atribut všech zvonů, tj. schopnost znít. Olověný zvon je němý, protože díky vysoké hustotě olova se v něm zvuk nešíří. Naopak se používá jako izolace proti zvuku a vibracím. Je takový zvon ještě zvonem a jaký smysl má ho vytvářet? Za zmínku stojí i fakt, že v rovině náboženské je zvon vykládán jako prostředník mezi Bohem a člověkem; po staletí zvuk zvonu svolával k bohoslužbám a odměřoval čas.
Druhá rovina zájmu autora vychází ze zkoumání zvláštních fyzikálně-chemických vlastností olova. Tento typ uvažování ho vede k různým experimentům. Zaujala ho skutečnost, že olovo se při tuhnutí začíná výrazně
smršťovat. Při chladnutí tuhé krystalické fáze atomy dokončují své postavení v krystalické mřížce a pro odlitek to znamená, že se mění jeho lineární rozměry. Odlil proto do formy dvě prostorová tělesa – krychli a čtyřstěn (plánovaný je i odlitek koule) o stejné hmotnosti, aby mohl sledovat, jak tuhnutí bude tělesa deformovat.
Co vede umělce k tomu, aby ze střechy lil olovo do sudu se studenou vodou? Jde o další volný okruh autorova zájmu. Olovo jako každý kov je látka s krystalickou strukturou. Podle toho, zda je čisté nebo legované jiným kovem vytváří různě velké krystaly, ale ve hře jsou i jiné veličiny – rychlost lití, objem taveniny a její teplota. Objekty vzniklé litím z výšky mají výraznou krystalickou strukturu na rozdíl od zmíněných objektů čtyřstěnu a krychle. To, jakým způsobem se kov chová při zpracování, je technologické dědictví zdejších kovolijců, v širším kontextu se jedná o průmyslové dědictví regionu, kde se z olověných rud nejprve získávalo stříbro, později i čisté olovo.
Nejen naznačené myšlenkové postupy se objeví v nějaké formě na výstavě, konceptuálně je promýšlen technologický postup odlévaní soch, kdy si Martin Zet pohrává se záměnou pozitivního a negativního tvaru odlitku, ale pracuje například i se schopností olova odstínit radiové záření anebo prastarou antickou tradicí lití olova jako technikou věštění budoucnosti, která je dnes součástí vánočních a novoročních tradic mnoha evropských zemí. Ale protože je prokázáno, že olovo je toxický kov, připravované veřejné vánoční lití bude provedeno obdobným způsobem s cínem.
Zveme návštěvníky, aby se v galerii potkali s olovem, které alchymisté považovali za nejstarší ze sedmi základních kovů. Z nebeských těles mu byl patronem „chromý, pomalu se ploužící Saturn“, který jako by svým pohybem odkazoval na těžkou, pomalu se pohybující hmotu.
